Zpověď namyšleného blázna

Zpověď namyšleného blázna

Přátelé, nebo dnes už možná mnozí ne tak přátelé Baru.

Před malou chvílí jsem se probudil a znovu jsem si přečetl, co jsem včera k ránu napsal.

A zdá se, že jsem tentokrát spoustu věcí posral já.

Takže se omlouvám…

Za svůj namyšlený text. Bohužel věřím, že jeho důsledky mne budou provázet dlouho.

Za to, že jsem svým článkem pošpinil úsilí desítek lidí, kteří by takovým způsobem nikdy nic podobného neřekli – a ani si nemysleli. Měl jsem pocit, že jsem to v článku zdůraznil. Měl jsem pocit, že to mám pod kontrolou. Byla to chyba, měl jsem vědět, že nemůžu takto vystupovat jenom „za sebe“.

Za vulgárnost toho, co jsem napsal. Způsob a obsah zmíněného článku byl a je pod úroveň. Já jsem ji tady ztratil, ve své sprosté sebestřednosti.

Za to, že jsem hodil všechny do jednoho pytle, že nerozlišuji mezi důvody proč dát či nedát dýško, že nevidím, co pro spoustu lidí znamenají naše ceny.

A úplně nejvíc za to, že jsem narušil auru, kterou jsme se snažili půl roku budovat. Pravdu má v diskusi na našich fb stránkách pan Michal Kašpárek, který píše, že základní vlastností každého Baru je, že se v něm zapomene na problémy.

Je to fail.

Nechci, aby to znělo jenom jako slova. Chci pro to všechno něco udělat. Po příští tři dny, počínaje dneškem, nebudeme akceptovat v Baru žádná dýška – všechna se budou do koruny vracet. Budeme si ovšem zapisovat, kolik to mělo být a já osobně je ve stejné míře personálu zaplatím. //EDIT: Teď už poslední, slibuju. Po doporučení některých komentujících tedy měním systém tak, že dýška budeme brát, ale stejnou mírou je vyplatím kolegům ze svého jako prémie… Máte pravdu, že snad není třeba s touto kauzou zbytečně otravovat hosty, kteří si přišli užít svůj večer. I když se přiznám, že pomyšlení na to riziko, že někdo doopravdy přijde a nechá 10k dýšek mne vlastně celkem bavilo.//

Bohužel spousta věcí, které jsem v článku napsal, nakonec vyzněla jinak, než jsem zamýšlel. Přiznám se, že nevím, jestli to vysvětlovat, jestli to rozmazávat. Možná se k tomu někdy vrátím, ale teď asi potřebuji chvíli odstup…

Každopádně je to pro mne osobně velké ponaučení, a hlavně také cesta jak jít více do sebe. Děkuji Vám všem za to, protože tohle je k nezaplacení.

Ještě jednou se omlouvám a hezký den!

Váš,

Honza Vlachynský

Zaplať si svého číšníka aneb problém českých tuzérů

EDIT 21.10.2012, 15:35: Nechci tento článek smazat, ani ho nijak upravovat. Nepřijde mi to správné, ale přesto je mi ho líto. Zkusil jsem napsat něco, jako omluvu – budu rád, když si ji přečtete. Děkuji. http://www.barkteryneexistuje.cz/282/zpoved-namysleneho-blazna/

 

Pomalu vstupujeme do třetího týdne zkušebního provozu, a tak jsem se rozhodl napsat o problému, který mne poslední dny trápí. Možná to bude trochu kontroverzní text a já jej s nikým z našeho Barového týmu, ani s Andrejem, nekonzultoval. Proto budu teď psát čistě za sebe. Za Honzu Vlachynského, který je v Baru každý den až do zavíračky a vidí své lidi padat na hubu ve čtyři ráno, jenom aby splnili první a poslední přání každého zákazníka. Za Honzu Vlachynského, který po nich tvrdě vyžaduje, aby to přesně takto dělali. Aby se usmívali. Aby byli milí. Aby byli jiní, než je u nás běžné.

Budu mluvit za někoho, kdo by byl rád, aby jeho zaměstnanci byli pořádně ocenění. A kdo je pořádně nasraný, když nejsou.

Nejprve ale objasním svou pozici, jako zaměstnavatele… za prvé tedy: ano, neplatíme sami hodně. Platíme možná standard, který je běžný v brněnských kavárnách a hospodách, ale rozhodně to není hodně. Kdo kdy dělal v nějakém podniku, určitě ví, o čem mluvím. Na druhou stranu, a toho jste si možná všimli, pokud jste k nám někdy zavítali, máme v jednu chvíli v Baru víc lidí, než je obvyklé. Je to jednoduché, snažíme se dělat všechno proto, aby Váš číšník či barman měl zkrátka dost času na to s Vámi probrat vše potřebné. Aby byl přesně tím, čím má být – hostitelem. Proto je voda zadarmo, proto Vám umícháme i drinky, které u nás nikdo před Vámi neměl, a vybereme přesně ten správný rum, který Vám bude sedět.

Jasně, máme v tom všem rezervy. Ne vždycky všichni všechno ví, ne vždy jsme tak rychlí, jak bychom chtěli, ne vždy se nám všechno povede. Ale stejně – a to je vlastně důvodem, proč jsem se vůbec odvážil tohle napsat – mi velká část z Vás, našich hostů, říká, že obsluha je skvělá. Že se krásně usmívá. Že jste něco takového ještě nezažili.

Ale slovy to ocenění často končí.

Když jsem nad tímhle vším minulé ráno před spaním přemýšlel, konečně mi to docvaklo. Jasně, že máme v ČR strašné služby, když ty dobré neumíme – a nebo nechceme – ocenit! A jedna část toho ocenění prostě je a bude finanční, vždyť je to přeci práce, ne? Říká se, že v americe mají tak dobré služby proto, že většina lidí někdy, třeba za studií, ve službách dělala. A později, jako zákazníci, právě proto umí ocenit dobré barmany a číšníky. Nebo trafikanty, to je úplně jedno. Možná bychom potřebovali víc barů a kaváren, které budou zaměstnávat studenty, kdovi.

Nikdo z mých zaměstnanců si takovým způsobem nestěžoval. Ještě pořád je to baví z idealismu, zdá se. Jediné co vidím je, že to takto dlouho nevydrží. Tohle časem prostě časem musí vést k průměrnosti. Jasně, když to jinak nepůjde, tak jim přidám. Klidně dvojnásobek, zaslouží si to. Ale tak nějak bláhově jsem doufal, že to bude trochu jinak. Tak, jak je právě v těch skvělých podnicích, ze kterých jsme si brali inspiraci, zvykem.

 

P.S.: Když platíte 448 Kč, nenechávejte 450. To není dýško. To je výsměch.

NEW PEOPLE WANTED

Vážení přátelé, fanoušci Baru, který neexistuje!

 

(toto není běžný blogový příspěvek, spíš inzerát…)

Pomalu vstupujeme do třetího týdne zkušebního provozu, a obzvláště po otevření druhého patra jsme zjistili, že nás je na to míň, než by bylo třeba :-)

Proto vyhlašujeme další “výběrové řízení”, a to na dvě pozice – DOOR(WO)MAN, a MYČKA/BARBEK.

Koho že to vlastně hledáme?Podobně jako u minulých hledání, ani tentokrát pro nás není důležitá praxe. Hledáme lidi s vášní pro pohostinnost, takové, kteří rádi ve svém obýváku rádi zorganizují večer pro přátele. Konec konců, náš Bar je také trochu obývák. Je pro nás důležité pozitivní naladění, příjemné vystupování, ochota a slušnost.

A nyní již ke konkrétním pozicím:

DOOR(WO)MAN
I když by se to mohlo na první pohled zdát, není to “vyhazovač”. Náš Bar má dvě patra a cca 110 míst k sezení, což může být na první pohled pro nově příchozího náročné k orientaci. “Člověk u dveří” je zde od toho, aby v rušné dny de facto usazoval nově příchozí, nabízel jim různé možnosti a pracoval s celým prostorem – interně tomu říkáme místomanagement. Vaším úkolem je umístit co nejefektivněji co největší množství lidí tak, aby bylo místo optimálně využito a všichni byli, alespoň v pokud se týče usazení, spokojeni. Mimo to samozřejmě dbáte na rezervace, aktivně komunikujete s placmeny o tom, které místa se případně uvolňují, a v poslední řadě – pokud není jiná možnost a podnik je kompletně plný – také bohužel sdělujete tuto skutečnost nově příchozím.

Z našich zkušeností je tato pozice velmi psychicky náročná. Proto byste kromě příjemného vystupování a organizačních schopností měli mít také zdravou míru sebevědomí.

Pracovní doba je přibližně od 18:00 – 01:00, přičemž konec závisí od “rušnosti” toho či onoho dne. Rádi bychom, abyste pracovali alespoň 2 směny do týdne, ideálně 3.

MYČKA/BARBEK
Jak již vyplývá z názvu pozice, nejdůležitější náplní této pozice je starost o čisté sklo. Je to poměrně monotónní a fyzicky náročná práce za barem. Druhá část práce je asistence barmanům – doplňování ledu, příprava čerstvých džusů, apod.

Tato pozice je vlastně takovou vstupní fází k dalším pozicím, jinými slovy – právě odtud si budeme vybírat další lidi, které proškolíme jako barmany / placmeny. Pracovní doba zde je 18:30 – až do konce, obvykle mezi 02:00-05:00. Opět bychom byli rádi za 2-3 směny týdně.

Pokud by Vás zaujala některá z těchto pozic, pište prosím na e-mail honza@turbomost.cz. Připojte prosím motivační dopis a stručné CV – my uděláme nějaký předvýběr a s vybranými zájemci se potkáme osobně v Baru a probereme detaily.

Díky a hezký večer!

Honza Vlachynský / Bar, který neexistuje

První týden aneb prý že jsme blázni, když nepouštíme lidi do plného podniku

Milí Baroví přátelé! Je neděle a my za sebou máme prvních sedm dní našeho zkušebního provozu… a že jsme si za tu dobu vyzkoušeli věcí! Zažili jsme spoustu milých překvapení, pár méně milých… No a protože máme dneska malinko uvolněnější den, přišel čas na to se o ně podělit.

Nejpříjemnější překvapení ze všech – vy všichni, co jste nás doposud navštívili! Vždycky jsme věděli, že tenhle prostor bude utvářený hlavně lidmi, kteří v něm budou, ale že to bude už ze startu tak příjemné, to jsme nečekali. Spousta z Vás se zmínila, že barmani jsou usměvaví a příjemní. Už kdysi jsme říkali, že v tomhle prostoru by měl být vztah „hosta“ a „barmana“ nejvíce ze všeho partnerský, že je to obousměrná ulice. A zatím, zdá se, funguje hezky. Díky za to.

Zjistili jsme také, že na papíře sice všechno funguje krásně, ale realita může být úplně jiná. Čtyřikrát jsme za tento týden překopali systém práce v Baru, a pořád jsme ještě nenašli onen ideální stav. Tušíme, že nás v tom ještě čeká dlouhá cesta, obzvláště jenom co otevřeme druhé patro. Máme trochu výhodu v tom, že si ten systém, jako provozně nepoznamenaní, vytváříme úplně od nuly – a tedy šijeme na míru tomuto prostoru – a trochu nevýhodu v tom, že se často dostaneme do slepých uliček.

Také jsme málem dostali přes držku. Ano, doopravdy. Někdy v průběhu čtvrtečního dne jsme si konečně uvědomili, že jestli chceme držet nějaký standard kvality služeb, a to jak teď, tak i v budoucnu, nemůžeme do prostoru pro 100 lidí pustit 200. Prostě to nefunguje. Je to jako s tím obývákem, ke kterému Bar často přirovnáváme – občas to může být příjemná párty, ale nemůžete je dělat každý den. A tak jsme se pomalu snažili v pátek udržovat v Baru nějaké optimální množství vás – zákazníků, abychom to ještě nějak zvládali a nikdo nepřišel zkrátka. Museli jsme spoustu lidí odmítnout. Občas to byl Honza, občas Andrej, občas někdo z placu, kdo vysvětloval, proč nemůžeme dovnitř pustit další. Pár lidem se to nelíbilo a jednou se opravdu schylovalo k nějakému nehezkému vyhrocení, ale naštěstí to dopadlo dobře…

Zatím jsme taková malá Barová děťátka, děláme pár základních drinků a netrpělivě se těšíme, až nám poprohibiční situace přihraje více zajímavých lahví a možností míchání. Do té doby pijeme Old Fashioned, Daiquiri, Manhattan, víno a pivo. A je nám tak dobře. Snad i Vám!