Blbej barman, dobrej barman?

Blbej barman, dobrej barman?

Jdeme do hospody. Zvenku vypadá přitažlivě, první dojem vevnitř je také příjemný. Všechno nahrává tomu, že to bude pohodový večer. A potom to někdo zabije. Číšník, který má blbou náladu nebo se mu prostě nechce. Barmanka, která Vás zpraží za to, že po ní vůbec něco chcete. Každý z nás to zná.

Jasně, říkáme si, to se v Baru stávat nebude. Ale už by se konečně slušelo říct, že pro to taky něco děláme…

(Varování: Protože jsme zatím silně přesvědčeni, že jsme v tomhle na dobré cestě, bude tahle stať trochu samožerská)

Vybíráme. Vybíráme dlouho, z různých lidí. Čteme motivační dopisy, pohovorujeme… do dnešního dne jsme přečetli téměř 1500 životopisů, osobně se bavili se 150 lidma. Vybíráme jich 10-15, a pořád je všechny nemáme – a ještě to chvíli potrvá. Máme štěstí, protože z nějakého důvodu s námi chce pracovat docela dost lidí (to ještě pořádně neví, do čeho jdou).

Pohovorem to ale nekončí. Možná někteří znáte Assessment Centrum, metodu používanou pro výběr manažerů, konzultantů, někdy i stážistů v top firmách. Trochu jsme ji přizpůsobili, a tak máme další kolo výběru. Hravé a náročné, ale informačně velmi hodnotné. Další ještě budou probíhat, takže tentokrát bez detailů…

Možná si říkáte, že 1500 barmanů v Brně určitě není. Máte pravdu, a to nám nevadí – právě naopak. Nehledáme totiž barmany, ale budoucí barmany. Jistě, budeme mít i někoho, kdo tohle řemeslo ovládá už teď naprosto mistrně, ale naprostou většinu lidí zaučíme. Ne osobně, samozřejmě, také v této oblasti nejsme ještě tolik kutí. Zařizujeme si takový barmanský velkokurz na míru.

Proč to vlastně děláme, když to všechno stojí spoustu peněz, času, a výsledek je trochu nejistý? Máme za to, že změnit špatné návyky je nad naše síly. A bojíme se špatných návyků – nevěříme českým službám.

Takže tak. Bude spousta školení, všehomožnéhobuildingů, a pak otevřeme a počkáme, co na to řeknete Vy. Ze startu budeme ještě hodně amatérští. Když se ale dívám na ty, které jsme zatím ke spolupráci přizvali, můžu dát ruku do ohně za to, že budeme aspoň milí, slušní a snaživí. A možná budeme umět i nějaký drink!

Kdo si vsadí, že opravdu otevřeme v září?

Určitě jste to již mnohokrát slyšeli – termíny se prostě obvykle neplní. A tak se naše Barová jízda v posledních dvou týdnech proměnila v urputnou snahu o to, abychom se tomu našemu zářijovému termínu moc nevzdálili.

Víme, že je to přísný deadline, věděli jsme to od začátku. Ale jedna věc nás překvapila – ze všech subprojektů, dodávek a přípravných částí, a že jich je nepočítaně, bychom na prstech jedné ruky mohli spočítat ty, které se pořád ještě nachází v přiděleném časovém rámci. Možná jsme na to málo přísní – zatím jsme se ještě pořád nenaučili křičet na lidi. Možná je to tím, že sami nejsme největší „dotahovači“, a tak vlastně průběžně bojujeme sami se sebou. Možná by se nám hodil nějaký ten rychlokurz projektového řízení. Nebo větší peněženka, potom bychom mohli všechno zadat jedné firmě, a ta by se starala za nás… (protože zatím ve spoustě věcí intenzivně fungujeme systémem DIY)

Když jsme začali psát tenhle blog, tak jsme si dali dvě předsevzetí – že budeme co nejvíce otevření a že se budeme snažit být pozitivní. Teď naplňujeme tu první část, a tak doufáme, že nikomu náladu nezkazíme.

Takže otevřeně přiznáváme, že nám nastaly krušné časy. Příjemné je, že většina kreativních částí již byla dokončena, takže opravdu můžeme 16 hodin denně trávit tím, že se je snažíme převést do skutečné podoby. Trochu víc chápeme některé naše kamarády, kteří si podnik raději postavili celý sami, že prý je to tak jednodušší.

Mimochodem, kdybyste někdy chtěli něco vytvářet, nedělejte to o prázdninách! A pokud ano, nenechávejte si vozit věci z Itálie…

Ale aby to nebyl jenom takový ubrečený blog, máme i dobré zprávy. Proběhlo první „barmanské assessment centrum“ (o tom, jak vybíráme lidi, bude příští blog). Vodaři, topenáři a kanalizátoři (nebo jak se jim vůbec říká?), elektrikáři, vzduchotechnici, všichni dělají své části – a vlastně je dělají dobře. Kromě toho skluzu, který po cestě nabíráme, máme z celé věci radost. Dnes jsme vybrali nejlepší skleničky na drinky. Vyrábí se gauče…

Mimochodem, přemýšlíme o tom, že v Baru bude zakázáno mluvit o politice a stěžovat si na poměry.

Kolik destilátů znáš…

Na světě jsou tisíce značek chlastu. Nedávno jsem byl na barovém veletrhu v Kolíně nad Rýnem a až na pár větších jsem žádnou neznal. Parádní tequily, giny, vodky… A nové se objevují každý den. Ne nadarmo se říká, že začíná druhá barová revoluce. Mladý borec jede na čtyři roky do Ruska, aby se tam od starého kněze naučil dělat vodku. Vrátí se zpět do Rakouska, je mu 24, a začne ji vyrábět. Aby se odlišil, dává ji do plechových barelů, a jede! Lidé ji milují, protože má příběh. My máme příběhy také rádi. A kromě toho i dobře chutná.

Ale kdy tohle přijde k nám? Kolik znáte podniků, kde nemají úplně přesně to samé, co v tom vedle něj? Snad si nemyslíte, že svět alkoholu je jenom o těch pár velkých brandech. My si to totiž nemyslíme.

Budeme mít hodně polic, a rozhodli jsme se je vyplnit právě těmi zajímavými destiláty a likéry. Ty, ve kterých je ten osobní příběh (mimochodem, podobný se velké brandy snaží marketingově vytvořit také).

I kdyby jsme už na tyhole věci byli experti – jakože nejsme – stejně nemůžeme obsáhnout všechno. Stejně nám může uniknout nejzajímavější kokosová pálenka destilovaná s badyánem. Nebo něco podobného. A tak se ptáme Vás. Třeba jste někdy potkali něco hodně zajímavého. Doporučte nám to. My to seženeme… Nebo se alespoň pokusíme.

Takže, výzva k akci: Diskutujte tady, na facebooku, nebo přijďte do Baru, kde jsme teď téměř pořád, a řekněte nám, co byste tady rádi viděli… Ostatně, bude to i Váš Bar…