kamelot

O Baru, který neexistuje

Představte si to sami. Od té doby, co začnete trochu rozumět tomu, co Vás v tomhle světě baví, máte sen. Nejprve je to jenom takové „co by, kdyby…“, ale občas jej vidíte i ve více reálných konturách. Pořád ovšem zůstává jenom snem – až do té doby, než se vykašlete na všechno, co Vám v tom brání. A přesně to je naše cesta. Máme sen o baru. O parádním baru, kam stačí vkročit, a už to cítíte. Projeli jsme celý svět, abychom zjistili, jak vypadá. A máme pocit, že to víme. Vytvořili jsme Turbomošt a s ním Zimní bar – takový stánkový bar „nanečisto“. Teď už jsme velmi blízko tomu pravému, kamennému baru. Problém je, že pořád ještě hodně věcí nevíme. A proto se ptáme Vás, těch, kteří do něj snad někdy můžou zavítat.
Poraďte nám, nebo jenom sledujte, jaká je cesta Baru, který zatím neexistuje.

Co to vlastně máme na mysli, když říkáme Bar?

Pořád mluvíme o tom, že vytváříme Bar. Mluvíme o tom, že nám bary v Brně chybí, občas utrousíme zmínku o něčem, co v Baru musí být. Říkáme „opravdový Bar“ a „parádní Bar“. A až teď jsme si uvědomili, že jsme vlastně pořádně pohromadě neřekli, co že tím myslíme.

Možná i proto se nás občas někdo zeptá, jak pokračujeme s kavárnou, nebo kdy už ta naše hospoda bude otevřená. Vždycky nás to trochu zamrzí. Jeden z „plakátů“, které jsme vyvěsili do oken Baru, říká, že Bar je bar. Ale proč vlastně? ..více

A co vy, pijete břečky?

Už od začátku jsme v Baru chtěli být trochu vzdělávací, osvětoví… tak trochu zdrojem informací o všech těch krásách, který nabízí svět dobrého pití. Jakkoliv to zní trochu kýčovitě, tak tahle část naší profese nás fakt baví, možná trochu víc, než ta, která zahrnuje umývání pozvracených záchodů.

Však jsme se také, když jsme měli semtam obavy, rádi při stavbě Baru konejšili faktem, že existuje trend dobrého a stylového pití a že má obrovský potenciál. Že je zatím tak trochu v plenkách, alespoň v celospolečenském rozsahu, ale že se rozrůstá. Prostě taková malá barová revoluce.

Za tu chvilku, co fungujeme, jsme si všimli jedné úžasné skutečnosti. A totiž, že nejen že jsme se nemýlili, ale že ona ta barová revoluce v Brně existuje, víc než jsme si mysleli. Že je tady obrovská touha pít dobře, a že se lidé zajímají o to, co pijí.

A tak jsme se rozhodli naše chapadla trochu rozšířit. Už dva měsíce u nás každou neděli probíhají degustace různých destilátů, a v téhle oblasti toho plánujeme ještě mnohem víc… ale důvodem toho, proč dneska píšeme tenhle blog, je jiný “projekt”, který se odehrává mnohem víc onlajn, než v podvečer v Baru.

Ukradli jsme totiž našeho dlouholetého kamaráda novináře, Michaela Lapčíka, z redakce klasických novin, a rozjeli spolu projekt s příznačným názvem “Nepiju břečky”.

Je to vlastně takový webový magazín, se zaměřením právě na to všechno dobré, co v oblasti dobrého pití můžeme najít. Zatím je to takové děťátko, s nějakými 25 články, ale přibývají další.

No a my Vás srdečně zveme k nahlédnutí! Budeme také rádi, když nám dáte vědět, co si o téhle věci myslíte, přeci jenom je to ještě novinka a každá zpětná vazba se hodí.

Příjemná počtení!

Andrej Vališ & Honza Vlachynský

www.nepijubrecky.cz

Long Island Iced Tea? Nemáme…

Existují pouze dva druhy drinků, které Vám u nás nepřipravíme. První jsou ty, které neumíme a potom ty, které Vám zkrátka nechceme udělat. První kategorie se většinou dá vyřešit chvilkou na googlu (barman bez smartphonu jakoby nebyl!), a ta druhá… ta druhá obsahuje, kromě většiny hořících věcí, jenom jeden drink. ..více

Asian Centaur Competition!

Od první chvíle, kdy jsme vkročili na asijský kontinent, jsme věděli, že nás na tom různorodém světě mnoha kultur něco strašně baví. Podívali jsme se tam potom ještě několikrát, a vždy to bylo jiné – přitom ale vždycky trochu tajemné a zvláštní… a hlavně okouzlující. Od té doby, co jsme otevřeli Bar, už jsme tu asijskou šanci bohužel neměli. Našli jsme si ale jinou lásku – koktejly. ..více

Barová versus Kávová kultura v Brně…

Občas trochu závidíme brněnským kavárnám. Stav, do kterého se tahle kultura dokázala během několika málo let dostat, je tak trochu fascinující.

Ale proč o tom teď píšeme? Před chvílí jsme se vrátili z takového menšího setkání kavárníků a baristů v Melounovém cukru, které probíhalo při příležitosti akce Týden kávy. Součástí byla přednáška Adama Neubauera o refraktometru, kterým můžete o své kávě zjistit věci, které jste dosud nevěděli (a podle toho ji třeba vylepšit). Trochu nám to připomnělo koktejlové přednášky, které jsme slyšeli od třeba Tonyho Conigliariho v New Yorku.

Ale naše fascinace pramení hlavně z toho, kdo na tu přednášku všechno přišel. Protože mimo stoprocentních profesionálů, u kterých se to tak trochu očekává, byla spousta účastníků z řad studentů. Jistě, sice studentů, kteří pracují v kavárnách, ale přesto, to nadšení po poznání v kávové oblasti, které je cítit napříč celým Brnem, to je ta záviděníhodná věc.

Máme štěstí, protože u nás v Baru se nám podařilo dát dohromady partu, která, ač zčásti studentská, má podobný zájem v koktejlové či alkoholové oblasti. Pár dalších podniků to má podobně, ale přesto to není úplně celobrněnská mánie.

A kdoví, třeba brzy bude. A třeba je na nás, abychom ji trochu nastartovali…

(nesmíme si přeci dávat malé úkoly)

Hezký večer!

Prosíme o zpětnou vazbu!

Mnozí z Vás, se kterými se v Baru potkáváme pravidelněji, nás někdy hodnotili, ať už na Facebooku, Foursquare, Tripadvisoru, či mnohých dalších stránkách. Ještě více z Vás nám své dojmy, ať už nadšené či někdy trochu zklamané, sdělilo osobně či e-mailem. A jsme za to hodně rádi.

Poslední dobou to malinko utichlo. Jakoby už vše podstatné bylo řečeno, napsáno, změněno či ponecháno…

A to nás mrzí. Zpětná vazba všemi možnými formami pro nás byla vždy motorem pro některé změny, které se tu děly. Jasně, máme vizi, ale detaily občas přehlédneme. I když bychom nemuseli.

Protože nechceme jenom tak skuhrat, rozhodli jsme se udělat takovou malou soutěž. Pokud máte chuť do toho jít, napište Honzovi na honza@turbomost.cz , jak probíhala Vaše návštěva u nás. Co fungovalo, co ne, co bylo příjemné, nebo co Vás naštvalo. Cokoliv.

V půlce října vybereme dvacet nejpodnětnějších mailů, a jejich autory oceníme – lahví některého z našich stařených drinků!

Všem dopředu moc děkujeme a budeme se těšit…

Fish, sushi, darjeeling & Cocktails!

Možná jste si už všimli, že jsme v něčem tak trochu nudný bar. Snažíme se soustředit na to, co se standardně děje u nás, a zlepšovat to – a že je co. Moc se nehrneme do akcí „venku“. Nabídek na nejrůznější akce, cateringy, a podobné, sice přichází spoustu (a samozřejmě nás to svým způsobem velmi těší), ale bojíme se, abychom svou pozornost příliš neodváděli od toho nejdůležitějšího – nabídnout Vám co nejlepší drink s láskou, v jakýkoliv okamžik, kdy se u nás můžete ukázat. Však to znáte :-)

Když ale přišla tahle, moc dlouho jsme neváhali. Na začátku to bylo trochu o prestiži (šmarja, oni to chtějí opravdu dělat s námi? Jé…), ale po pár schůzkách jsme zjistili, že je to ještě více o napojení. Že v restauraci se o jídle může uvažovat podobně, jako my uvažujeme o drincích.

A tak jsme uvažovali, dlouho, až jsme vymysleli. Půjčili jsme si pár surovin – parádní saké, švestkové víno (ale chraňbůh, ne to, co dostanete k číně za pade!), práškový čaj matcha, směs koření masala…

Výsledkem je tedy pět drinků, které si nějakým způsobem hrají s těmito surovinami. Náš interní testing vyhodnotil, že jsou super, ale to důležité se stane až zítra.

Jo, mimochodem, ten skvělý podnik a lidé jsou Koishi, respektive KoishiSHOP a Darjeeling.cz, kteří mají zítra narozeninovou párty. Tam budeme. Je úplněk, a úplňkové párty bývají nejlepší!

Takže, kdybyste neměli co dělat zítra odpoledne, srdečně zveme! Zítra od tří, Koishi zahrádka, barmani Baru a drinky, které zatím nejsou ani v Baru kamenném!

O těch, kdo opravdu tvoří Bar…

(o vás)
Předevčírem nám na naší facebookové stránce napsala jedna z našich štamgastek krásnou věc. A když jsme si ji přečetli, tak jsme zjistili, že to vlastně dávno víme, jenom jsme to neuměli tak pěkně pojmenovat.
Dovolím si citovat úryvek:

„Co je na Vašem podniku ale nejpozoruhodnější, je fakt, že i všichni ostatní, kteří k Vám jdou na jeden drink, či strávit celý večer – tedy lidi, které vidím poprvé a třeba i naposledy v životě – jsou k sobě navzájem neuvěřitelně milí, usměvaví a prostě v dobré náladě.“

Bez nadsázky si myslím, že tohle je jedna z nejlepších věcí, která se nám kdy mohla stát. A vlastně se stala tak nějak sama. Je sice pravdou, že v určitých chvílích nepouštíme další zákazníky dovnitř, ale to je proto, že je plno, nikoliv proto, že by nebyli milí a usměvaví… jediná další výjimka je, pokud jsou velmi opilí a velmi agresivní.

Když jsem se nad tím tak zamyslel, tak na těchhle předpotopních webových stránkách pořád ještě u mého jména visí věta „Pokud se budete chovat sprostě, bude to Honza, kdo Vás vyvede na čerstvý vzduch“.

A že jsem to dělal! Za první měsíce, kdy jsme byli otevření, skoro nebylo pátku či soboty, kdy bych takto někoho „nevyváděl“. Nemám moc velká ramena, takže jsem celkem rád, že to nakonec vždycky bylo mírumilovné, ale občas jsem měl celkem nahnáno. Každopádně se ale něco se změnilo, protože si už ani pořádně nepamatuji, kdy jsem to dělal naposled.

Pátky bývaly vůbec mezi námi všemi málo oblíbené dny. Občas se našel někdo, kdo si ustlal na některé z toalet a my ho museli po zavíračce vynášet, pár lidí vždy uteklo bez placení, a těch rozbitých sklenic! Ale tohle všechno je dávno pryč.

Takže obrovské díky Vám všem, kteří k nám chodíte, a užíváte si to tu – jak s námi, tak třeba i s těmi, kdo sem přijdou ten večer také a vy je přitom vůbec neznáte.

Opět se mi vybavuje věnování, kterým uvedl Trader Vic jednu ze svých barmanských knížek:

„Dedicated to those merry souls who make drinking a pleasure, who achieve contentedness long before capacity; Who, when they drink, prove able to carry it, enjoy it, and remain ladies and gentlemen.“

Ještě jednou díky!

Váš,
Honza Vlachynský

První rok

Přesně tak, máme za sebou už rok! Není to tedy rok, co jsme otevření, to bude až na podzim. Už je to ale přes rok, co jsme poprvé začali rozbíjet nevkusné sádrokartony v bývalé bance, téměř rok, co jsme se začali obklopovat všemi těmi úžasnými lidmi, kteří dnes tvoří Barový tým…

Je to trošku jako ve vztahu, nevíte přesně, odkdy už jste vlastně doopravdy spolu, tak je to výročí takové neurčité.
Nepořádáme žádné párty a oslavy, to ještě ne. Ale když jsme si to uvědomili, tak nás to přivedlo k takovému menšímu ohlédnutí za tím, co se tady celou tu dobu dělo a děje.

A protože už jsme sem dlouho nic nenapsali, tak jsme si řekli, že to bude dobrá příležitost zase navázat.
Na začátek musíme říct, že tento text bude možná trochu nostalgický…

Takže:

Měli jsme sen o tom, že budeme tak trochu jiný bar. Že se u nás budou pít jiné věci, než je v Brně obvyklé, ať už klasické (ale jako hodně klasické), nebo signature koktejly, či produkty malých či méně známých palíren… A měli jsme také strach. Strach z toho, jestli se nám vůbec něco takového může podařit, jestli to celé není příliš… newyorské. Odtamtud jsme přeci jenom měli nejvíc inspirace. A výsledek? Dělali jsme si trochu statistik, a nejenže je to dobré. Je to hlavně čím dál tím lepší! Tady se sluší říct, že mockrát děkujeme, Vám, kteří sem chodíte s důvěrou, že ta další nová láhev nebude průser, a že tamten nový drink můžete vyzkoušet. Bez toho by to nešlo, a my si toho strašně vážíme. Právě finišujeme nové koktejlové meníčko, a právě Vaše důvěra nám dovolila se místy trochu více odvázat…

A co dál?

Zjistili jsme, že brněnská gastro scéna je přívětivá a bez závisti! I když jsme měli spoustu dnů úplně plno, nikdo nám nesprejoval po fasádě, nikdo na nás nepřišel s výpalným… Tady jsme se báli úplně zbytečně.

Také jsme přišli na to, že nám všechno trvá asi tak dvacetkrát déle, než jsme původně očekávali. Druhé patro mělo být předělané v listopadu. A jak možná sami víte, ještě úplně není (nejnovější termín je příští týden, ale tak upřímně…).

Vyhodili jsme z Baru asi 50 příliš opilých a agresivních či jinak nevhodně se chovajících zákazníků (neplácejte ty servírky po zadku, tady fakt ne!). Nic z toho nebylo osobní, a všechno proběhlo nad očekávání hladce, tedy až na jednoho pána, který nás chtěl všechny podřezat (slovně), ale nakonec usnul před Barem.

Nakonec jsme všichni celkem omezili pití, z toho všemožného ochutnávání už se pak ani člověku pořádně pařit nechce! A hlavně, není většího trapasu, než opít se ve svém domovském podniku…

Dostali jsme spoustu skvělých mailů a zpráv, ať už čistě pochvalných či kritických. Popravdě řečeno – mnohem víc, než jsme očekávali, takže jsme celkem nadšení.

Taky se tu událo pár pěkných akcí s pěknými lidmi v pěkném oblečení, skoro jako z jiného světa…

Nedostali jsme vůbec takovou čočku za to, že jsme nekuřáčtí, jak jsme mysleli, další příjemné překvapení!

A vůbec, je nám tady s Vámi hezky. To by bylo asi pro dnešek vše. Pardon za tu přeslazenost, ale to víte, výročí…

Dobrou noc!

Bar, který neexistuje nemá konkurenci!

Nedávno jsme na naší facebookové stránce psali o tom, že se v Brně otvírají nové a zajímavé bary, hospody a kavárny. Psali jsme, že nás to baví a že doporučujeme se do nich zajít podívat. A mysleli jsme to vážně. ..více

Co pít v Baru, který neexistuje?

Dnešní blog bude trochu zvláštní. Je nám trochu proti srsti přesvědčovat někoho, aby si u nás dal svého oblíbeného panáka, ale teď to paradoxně budeme dělat.

Důvod je jednoduchý. Od začátku jsme si dali za cíl mít opravdu širokou a zajímavou nabídku, pokud se týče destilátů. A zcela neskromně musíme uznat, že se nám to zatím daří – aktuálně se nám v policích blýská okolo 300 lahví, přičemž u některých z nich jsme si jistí, že je jen tak někde v Brně nenajdete. Jasně, v každé druhé knajpě je pěkný výběr rumů, ale třeba giny? Tequily?

Takže první část se nám povedla. A teď ta druhá – pijí se tyhle zajímavé lahve? Ano i ne. Každý večer se ochutnává, což je krásné. Poměr je ale pořád výrazně vychýlen ve prospěch profláknutých klasik. Někdo by mohl říct, že si nemůže dovolit pít ty jiné, zajímavé panáky, protože na to nemá. A tady je právě ten háček! Pokud jste už v Baru byli a sledovali naše police s chlastem, možná jste zjistili, že kopírují naši cenovou politiku. Nejlevnější panáky jsou ve spodní polici, dražší v druhé. Všechny za stejnou cenu. V jedné řadě vedle sebe stojí všem dobře známý Beefeater a deset dalších zajímavých ginů! Ginů, na kterých sice máme menší marži než na zmíněném Beefeateru, ale stejně bychom byli radši, kdyby se víc pily. Botanist, Pink 47, Tanqueray, Citadelle. Dokonce hned vedle toho Beefeateru stojí vyšší řada, Beefeater 24. Odpověď na otázku, který se pije víc, je asi jasná…

Jsme blázni, když doporučujeme věci, na kterých vyděláváme méně? Vůbec ne. Pokud si totiž zvyknete k nám chodit zkoušet právě tyto zajímavé lahve, není příliš mnoho jiných míst, kam byste mohli jít a dopřát si podobnou zkušenost. A upřímně, nás to bude také bavit více.

Samozřejmě Vám nebudeme bránit si dát onoho Beefeatera, pokud jej máte rádi. My proti němu vlastně vůbec nic nemáme, je to dobrej gin. Jinak bychom jej vůbec neměli. To, co dnes chceme říct, je spíš – nebojte se zkoušet jiné, zajímavé věci. Stojí to za to!

Co to vlastně máme na mysli, když říkáme Bar?

Pořád mluvíme o tom, že vytváříme Bar. Mluvíme o tom, že nám bary v Brně chybí, občas utrousíme zmínku o něčem, co v Baru musí být. Říkáme „opravdový Bar“ a „parádní Bar“. A až teď jsme si uvědomili, že jsme vlastně pořádně pohromadě neřekli, co že tím myslíme.

Možná i proto se nás občas někdo zeptá, jak pokračujeme s kavárnou, nebo kdy už ta naše hospoda bude otevřená. Vždycky nás to trochu zamrzí. Jeden z „plakátů“, které jsme vyvěsili do oken Baru, říká, že Bar je bar. Ale proč vlastně? ..více

Zaplať si svého číšníka aneb problém českých tuzérů

EDIT 21.10.2012, 15:35: Nechci tento článek smazat, ani ho nijak upravovat. Nepřijde mi to správné, ale přesto je mi ho líto. Zkusil jsem napsat něco, jako omluvu – budu rád, když si ji přečtete. Děkuji. http://www.barkteryneexistuje.cz/282/zpoved-namysleneho-blazna/

 

Pomalu vstupujeme do třetího týdne zkušebního provozu, a tak jsem se rozhodl napsat o problému, který mne poslední dny trápí. Možná to bude trochu kontroverzní text a já jej s nikým z našeho Barového týmu, ani s Andrejem, nekonzultoval. Proto budu teď psát čistě za sebe. Za Honzu Vlachynského, který je v Baru každý den až do zavíračky a vidí své lidi padat na hubu ve čtyři ráno, jenom aby splnili první a poslední přání každého zákazníka. Za Honzu Vlachynského, který po nich tvrdě vyžaduje, aby to přesně takto dělali. Aby se usmívali. Aby byli milí. Aby byli jiní, než je u nás běžné.

Budu mluvit za někoho, kdo by byl rád, aby jeho zaměstnanci byli pořádně ocenění. A kdo je pořádně nasraný, když nejsou.

Nejprve ale objasním svou pozici, jako zaměstnavatele… za prvé tedy: ano, neplatíme sami hodně. Platíme možná standard, který je běžný v brněnských kavárnách a hospodách, ale rozhodně to není hodně. Kdo kdy dělal v nějakém podniku, určitě ví, o čem mluvím. Na druhou stranu, a toho jste si možná všimli, pokud jste k nám někdy zavítali, máme v jednu chvíli v Baru víc lidí, než je obvyklé. Je to jednoduché, snažíme se dělat všechno proto, aby Váš číšník či barman měl zkrátka dost času na to s Vámi probrat vše potřebné. Aby byl přesně tím, čím má být – hostitelem. Proto je voda zadarmo, proto Vám umícháme i drinky, které u nás nikdo před Vámi neměl, a vybereme přesně ten správný rum, který Vám bude sedět.

Jasně, máme v tom všem rezervy. Ne vždycky všichni všechno ví, ne vždy jsme tak rychlí, jak bychom chtěli, ne vždy se nám všechno povede. Ale stejně – a to je vlastně důvodem, proč jsem se vůbec odvážil tohle napsat – mi velká část z Vás, našich hostů, říká, že obsluha je skvělá. Že se krásně usmívá. Že jste něco takového ještě nezažili.

Ale slovy to ocenění často končí.

Když jsem nad tímhle vším minulé ráno před spaním přemýšlel, konečně mi to docvaklo. Jasně, že máme v ČR strašné služby, když ty dobré neumíme – a nebo nechceme – ocenit! A jedna část toho ocenění prostě je a bude finanční, vždyť je to přeci práce, ne? Říká se, že v americe mají tak dobré služby proto, že většina lidí někdy, třeba za studií, ve službách dělala. A později, jako zákazníci, právě proto umí ocenit dobré barmany a číšníky. Nebo trafikanty, to je úplně jedno. Možná bychom potřebovali víc barů a kaváren, které budou zaměstnávat studenty, kdovi.

Nikdo z mých zaměstnanců si takovým způsobem nestěžoval. Ještě pořád je to baví z idealismu, zdá se. Jediné co vidím je, že to takto dlouho nevydrží. Tohle časem prostě časem musí vést k průměrnosti. Jasně, když to jinak nepůjde, tak jim přidám. Klidně dvojnásobek, zaslouží si to. Ale tak nějak bláhově jsem doufal, že to bude trochu jinak. Tak, jak je právě v těch skvělých podnicích, ze kterých jsme si brali inspiraci, zvykem.

 

P.S.: Když platíte 448 Kč, nenechávejte 450. To není dýško. To je výsměch.

Zpověď namyšleného blázna

Přátelé, nebo dnes už možná mnozí ne tak přátelé Baru.

Před malou chvílí jsem se probudil a znovu jsem si přečetl, co jsem včera k ránu napsal.

A zdá se, že jsem tentokrát spoustu věcí posral já.

Takže se omlouvám…

Za svůj namyšlený text. Bohužel věřím, že jeho důsledky mne budou provázet dlouho.

Za to, že jsem svým článkem pošpinil úsilí desítek lidí, kteří by takovým způsobem nikdy nic podobného neřekli – a ani si nemysleli. Měl jsem pocit, že jsem to v článku zdůraznil. Měl jsem pocit, že to mám pod kontrolou. Byla to chyba, měl jsem vědět, že nemůžu takto vystupovat jenom „za sebe“.

Za vulgárnost toho, co jsem napsal. Způsob a obsah zmíněného článku byl a je pod úroveň. Já jsem ji tady ztratil, ve své sprosté sebestřednosti.

Za to, že jsem hodil všechny do jednoho pytle, že nerozlišuji mezi důvody proč dát či nedát dýško, že nevidím, co pro spoustu lidí znamenají naše ceny.

A úplně nejvíc za to, že jsem narušil auru, kterou jsme se snažili půl roku budovat. Pravdu má v diskusi na našich fb stránkách pan Michal Kašpárek, který píše, že základní vlastností každého Baru je, že se v něm zapomene na problémy.

Je to fail.

Nechci, aby to znělo jenom jako slova. Chci pro to všechno něco udělat. Po příští tři dny, počínaje dneškem, nebudeme akceptovat v Baru žádná dýška – všechna se budou do koruny vracet. Budeme si ovšem zapisovat, kolik to mělo být a já osobně je ve stejné míře personálu zaplatím. //EDIT: Teď už poslední, slibuju. Po doporučení některých komentujících tedy měním systém tak, že dýška budeme brát, ale stejnou mírou je vyplatím kolegům ze svého jako prémie… Máte pravdu, že snad není třeba s touto kauzou zbytečně otravovat hosty, kteří si přišli užít svůj večer. I když se přiznám, že pomyšlení na to riziko, že někdo doopravdy přijde a nechá 10k dýšek mne vlastně celkem bavilo.//

Bohužel spousta věcí, které jsem v článku napsal, nakonec vyzněla jinak, než jsem zamýšlel. Přiznám se, že nevím, jestli to vysvětlovat, jestli to rozmazávat. Možná se k tomu někdy vrátím, ale teď asi potřebuji chvíli odstup…

Každopádně je to pro mne osobně velké ponaučení, a hlavně také cesta jak jít více do sebe. Děkuji Vám všem za to, protože tohle je k nezaplacení.

Ještě jednou se omlouvám a hezký den!

Váš,

Honza Vlachynský